Střední průmyslová škola elektrotechnická Mohelnice
Počítačové systémy
Automatizační systémy
Silnoproudá elektrotechnika
<< listopad 2017 >>
  • Po
  • Út
  • St
  • Čt
  • So
  • Ne
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7
  • 8
  • 9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15
  • 16
  • 17
  • 18
  • 19
  • 20
  • 21
  • 22
  • 23
  • 24
  • 25
  • 26
  • 27
  • 28
  • 29
  • 30
NAŠI PARTNEŘI

Školní program proti šikaně

Tento program vychází z Metodického pokynu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, č.j. MSMT- 22294/2013-1.

Cíl školního programu proti šikanování

Cílem školního programu proti šikanování je vytvořit ve škole bezpečné, respektující a spolupracující prostředí.

Důležité je zaměřit se na oblast komunikace a vztahů mezi žáky ve třídách, a to bez ohledu na to, zda tam k projevům šikany došlo či ne. Strategie je zaměřena na všechny žáky školy, všechny pracovníky školy a rodiče.

Všichni pedagogičtí pracovníci musí vnímat vztahy mezi žáky a atmosféru v třídních kolektivech, kde působí, jako nedílnou a velmi důležitou součást své práce.

Charakteristika šikanování

Šikanování je mimořádně nebezpečná forma agrese, která ohrožuje naplňování zásad a cílů vzdělávání ve škole a školském zařízení. Ve své zárodečné formě se vyskytuje prakticky na všech školách. Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy. I při malé intenzitě šikany může u obětí šikany docházet k závažným psychickým traumatům s dlouhodobými následky a k postupné deformaci vztahů v kolektivu. Škola má povinnost předcházet všem náznakům násilí a šikanování. Šikanování v jakékoli formě a podobě nesmí být pracovníky školy akceptováno. Samotní pedagogičtí pracovníci nesmí svým jednáním s některými žáky a chováním vůči nim podněcovat zhoršování vztahů směřující k šikanování těchto žáků jejich spolužáky.

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Podoby šikanování jsou:

1. přímá podoba šikany

  • fyzické útoky v podobě bití
  • vydírání
  • loupeže
  • poškozování věcí
  • slovní útoky v podobě nadávek
  • pomluvy
  • vyhrožování
  • ponižování
  • sexuální obtěžování až zneužívání
  • kyberšikana prostřednictvím elektronické komunikace (útoky pomocí e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetové stránky apod.)

2. nepřímá podoba šikany

  • demonstrativní přehlížení
  • ignorování žáka či žáků

Projevy šikanování

Šikanování má ve svých projevech velice různou podobu. Mezi základní formy šikany patří:

  • verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i kyberšikana, děje se pomocí ICT technologií).
  • fyzická šikana, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti).
  • smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.).

Za určitých okolností může šikanování přerůst až do forem skupinové trestné činnosti a v některých opravdu závažných případech může nabýt i rysy organizovaného zločinu. Podstatnou vlastností šikany je skrytost. Ta je dána tím že často odhalení zejména pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni účastníci vyšetřování včetně oběti. Z toho důvodu je důležité umět rozpoznat přímé a nepřímé signály šikany.

Přímé a nepřímé signály šikany

Přímé varovné signály šikanování mohou být např.:

  • posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet
  • kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem
  • nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil
  • příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem
  • skutečnost, že se žák podřizuje ponižujícím a panovačným příkazům spolužáků
  • nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k nucení spoluúčasti na nich
  • honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí
  • rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout
  • žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.

Nepřímé varovné signály šikanování mohou být např.:

  • žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády
  • při týmových sportech bývá jedinec volen do družstva mezi posledními
  • při přestávkách vyhledává blízkost učitelů
  • má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený
  • působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči
  • stává se uzavřeným
  • jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje
  • jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené
  • zašpiněný nebo poškozený oděv
  • stále postrádá nějaké své věci
  • odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy
  • mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy
  • začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole
  • odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit

Stádia šikanování

První stadium: Zrod ostrakismu

Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace

V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.

Třetí stadium: Vytvoření jádra

Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.

Čtvrté stadium: Většina přijímá normy

Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana

Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

Zákonná opatření

A) Odpovědnost

(1) Škola má jednoznačnou odpovědnost za děti a žáky. V souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, jsou školy a školská zařízení povinny zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit a současně vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z tohoto důvodu pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předchází, jeho projevy neprodleně řeší a každé jeho oběti poskytne okamžitou pomoc.

(2) Škola má ohlašovací povinnost při výskytu šikany v následujících případech:

  • dojde-li v souvislosti se šikanou k jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku nebo trestného činu, obrací se škola na Policii ČR. Trestní oznámení je možné podat také na státní zastupitelství;
  • dojde-li k šikaně v průběhu vyučování, s ním souvisejících činností anebo poskytování školských služeb, má škola povinnost tuto skutečnost oznámit zákonnému zástupci jak žáka, který byl útočníkem, tak žáka, který byl obětí. Tato povinnost vyplývá ze školského zákona (§ 21 odst. 2 školského zákona, dle něhož mají zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků právo mj. na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte či žáka a právo vyjadřovat se ke všem rozhodnutím týkajícím se podstatných záležitostí jejich vzdělávání). Skutečnost, že dítě někoho šikanovalo nebo bylo šikanováno, lze chápat jako významnou skutečnost, která v průběhu vzdělávání nastala;
  • škola ohlašuje orgánu sociálně právní ochrany dětí takové skutečnosti, které nasvědčují tomu, že dítě je v ohrožení buď proto, že ho ohrožuje někdo jiný nebo proto, že se ohrožuje svým chováním samo (viz § 6, 7 a 10 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů);
  • v případě šikany se jedná o všechny případy, které škola oznámila policejnímu orgánu nebo státnímu zástupci a dále případy, které výše uvedeným nebyly oznámeny i přesto, že se stalo něco závažného, protože nebyl zákonný důvod.

(3) Z hlediska zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), může šikanování žáků naplňovat skutkovou podstatu trestných činů či provinění (dále jen „trestných činů“). Proviněním se rozumí trestný čin spáchaný mladistvým - § 6 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže):

  • vydírání § 175 TZ
  • omezování osobní svobody § 171 TZ
  • zbavení osobní svobody § 170 TZ
  • útisku § 177 TZ
  • těžkého ublížení na zdraví podle § 145
  • ublížení na zdraví §146 TZ, § 146a TZ
  • vraždy § 140 TZ
  • loupeže § 173 TZ
  • krádeže § 205 TZ
  • násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci § 352 TZ
  • poškození cizí věci § 228 TZ
  • znásilnění § 185 TZ
  • kuplířství § 189 TZ
  • pohlavního zneužití § 187 TZ
  • nebezpečné vyhrožování § 353 TZ
  • nebezpečné pronásledování § 354 TZ
  • mučení a jiného nelidského a krutého zacházení § 149 TZ

(4) Trestné činy ve vztahu ke kyberšikaně: kyberšikana obdobně jako školní šikana sice není sama o sobě trestným činem ani přestupkem, ale její projevy mohou naplňovat skutkovou podstatu např. těchto trestných činů:

  • nebezpečné pronásledování (stalking, § 354 TZ) – např. dlouhodobě opakované pokusy kontaktovat všemi dostupnými prostředky oběť, která proto pociťuje důvodné obavy o život nebo zdraví své či svých blízkých
  • účast na sebevraždě (§ 144 TZ) – např. zaslání SMS oběti s úmyslem vyvolat u ní rozhodnutí k sebevraždě
  • porušení tajemství dopravovaných zpráv (§ 182 TZ) – např. „odposlech“ odesílaného e-mailu
  • porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (§ 183 TZ), např. zveřejnění fotografií z telefonu oběti
  • pomluva (§ 184 TZ) – např. vytvoření webových stránek zesměšňujících oběť

(5) Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu (§ 367 TZ). V úvahu přicházejí i další trestné činy jako např. nadržování (§ 366 TZ) či schvalování trestného činu (§365 TZ), v krajním případě i podněcování (§ 364 TZ).

B) Metodické materiály

  • Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže, MŠMT č.j. 21291/2010
  • Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení, Č.j. 22294/2013-1

Konkrétní kroky SPŠE Mohelnice:

1. Zajišťuje v souladu s pracovním řádem dohled pedagogických pracovníků nad žáky zejména ve škole o přestávkách mezi vyučovacími hodinami stravování a při akcích konaných mimo školu. Při výkonu pedagogického dozoru se učitelé zaměřují na prostory, kde může nejpravděpodobněji dojít k šikanování a jinému patologickému chování nebo již k šikaně došlo.

2. V rámci spolupráce třídního učitele a žáků dochází k rozvoji komunikace a odstraňování bariér mezi učitelem a žákem a mezi žáky navzájem. Klademe důraz na pozitivní motivaci žáků k životu, vzdělání, kamarádství.

3. Schránka důvěry.

4. Poskytování poradenských služeb a zajišťování specializovaných poraden a preventivních zařízení pro žáky, rodiče a pedagogy. Konzultační hodiny metodika prevence a výchovného poradce.

5. Vzdělávání pedagogů. Další vzdělávání je zaměřené na celý tým. Intenzivní vzdělávací aktivity jsou směřovány k pracovníkům, kteří zajišťují školní poradenské pracoviště - metodikovi rizikového chování a výchovnému poradci.

6. Informace z oblasti prevence na poradách učitelů od školního metodika prevence.

7. Spolupráce všech pedagogů s metodikem rizikového chování - spočívá ve tvorbě pozitivního sociálního klimatu a včasné diagnostice. Jedná se zejména o spolupráci s třídními učiteli – pozornost zaměřená na problematické skupiny žáků nebo jednotlivce, odhalování projevů asociálního chování mezi žáky.

8. Spolupráce s rodiči – zajištěna hlavně třídními učiteli v rámci třídních schůzek a další komunikace telefonicky, mailem a ostatními prostředky komunikace.

9. Seznámení rodičů na plenárním zasedání a všech žáků se školním programem proti šikanování vždy na začátku nového školního roku.

10. Nabídka volnočasových aktivit pro žáky.

11. Jednorázové aktivity (přednášky, besedy).

12. Různé metody práce ve vyučování - skupinová práce, diskuse. Žáci určitou část vyučování spolupracují, ve dvojicích, ve skupinách. Učitel věnuje pozornost spolupráci ve skupinách, podporuje naslouchání, zapojení všech členů skupiny, reflektuje s žáky skupinovou práci a podporuje tak rozvoj kompetencí týmové práce, řešení konfliktu. Žáci se učí vést diskuzi, vyjadřovat své názory, naslouchat druhým a vhodným způsobem reagovat na kritiku.

13. Průběžné sledování situace ve škole z hlediska výskytu šikany.

14. Dokumentace – evidence veškerých řešených případů, zápisy z vyšetřování, s rozhovory se žáky a rodiči.

15. Individuální přístup – k řešení a prevenci šikany přistupujeme ke každému žákovi individuálně, se zvláštním přihlédnutím k dětem ze sociálně slabšího a málo podnětného rodinného prostředí a s některými typy specifických vývojových poruch chování.

16. Vedení a průběžné doplňování knihovny prevence rizikového chování.

Komponenty programu

1. Zmapování situace – analýza a evaluace

  • připravit dotazník mapující výskyt šikany na škole (pro učitele i žáky), jeho vyhodnocení – školní metodik prevence
  • do poznámek v prg. Bakaláři uvádět veškerá jednání s rodiči, zaznamenat výchovné komise – třídní učitelé průběžně
  • jednou za pololetí kontrola záznamů a jejich vyhodnocení – užší realizační tým

2. Motivování pedagogů pro změnu

Seznámení se skutečným stavem šikany je pak tím základním motivačním prvkem určujícím budoucí změnu. Klíčovým momentem je, aby kantoři výskyt šikany nejen neodmítali, ale aby ho ani nevnímali jako své osobní selhání. Neznalost skutečné situace na vlastní škole je totiž pochopitelné, neboť podstatnou vlastností šikanování je její skrytost a nepřístupnost pro vnější okolí. Další fází motivace je důvěra ve školní program proti šikanování – má smysl ho realizovat, protože povede k řešení a odstranění nebo alespoň omezení šikany.

3. Společné vzdělávání a supervize všech pedagogů

Dobrá komunikace jednotlivých pracovníků SŠ a vedení SŠ umožňuje pružně reagovat v krizových situacích. Předávání informací:

  • pravidelně - na poradách (4x ročně)
  • průběžně – kdokoli z pracovníků SŠ zaznamená jakékoli příznaky nezdravých vztahů a nevhodného chování mezi žáky, ihned je sdělí třídnímu učiteli, výchovné poradkyni, metodikovi prevence nebo vedení SŠ
  • Proškolení všech pracovníků SŠ – úvodní porada,
  • doplňování knihovny odbornými publikacemi, odborná školení
  • Speciální školení (pro výchovné poradce a metodika prevence) – předají informace ostatním na nejbližší poradě

4. Užší realizační tým

  • ředitel školy
  • zástupkyně ředitele školy
  • školní metodik prevence
  • výchovný poradce

5. Společný postup při řešení šikanování (šest skupin základních scénářů)

V případě podezření na šikanu každý pracovník školy neprodleně oznámí tuto skutečnost školnímu metodikovi prevence a vedení školy.

Školní metodik prevence ve spolupráci s vedením školy, na podkladě kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování rozhodne, zda řešení zvládne škola sama, nebo si povolá odborníka specialistu (viz tabulka níže). V případě, že jde o počáteční a obvyklou šikanu, kterou zvládne škola sama, určený pracovník postupuje podle scénáře určeného pro tento typ šikanování. Pokročilé a komplikované šikany škola řeší ve spolupráci s odborníky z venku, zejména z PPP, SVP.

Do komplikované šikany zařadíme především neobvyklé formy šikany. Dále sem zahrneme základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti. Patří do nich šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti, dále šikany se změnou v základním schématu. Prakticky jde zejména o nějakou zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany. Patří sem rovněž šikany s rozvinutým zakrývajícím systémem. Vážnou komplikací je intenzivnější závislostní vztah mezi oběťmi a agresory a vážnější dopady šikany na oběť - například známky úzkostné poruchy.

(1) Situace, které zvládne škola sama

  • (a) první pomoc pro obyčejnou počáteční šikanu
  • (b) celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování

(2) Scénáře, kdy potřebuje škola pomoc zvenku

  • (c) první pomoc pro komplikovanou počáteční šikanu
  • (d) první pomoc (krizové scénáře) pro obyčejnou pokročilou šikanu
  • (e) první pomoc (krizové scénáře) pro komplikovanou pokročilou šikanu, patří sem např. výbuch skupinového násilí, tzv. školní lynčování
  • (f) celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou formou

První kroky při objevení šikany

Pro účinnou a razantní první pomoc, dostupnou učitelům (zejména v případě počáteční šikany) je nejvhodnější lokální a vnější strategie, která mapuje, symptomy šikanování a pracuje pouze s vybranými svědky. Je univerzální, platí pro děti i dospělé i pro různé typy škol. Obsahuje schéma strategických kroků, které je třeba dodržovat:

  • Rozhovor s informátory a oběťmi.
  • Nalezení vhodných svědků.
  • Individuální případně konfrontační rozhovory se svědky. (Nekonfrontovat oběť a agresora a svědky s agresory.)
  • Zajistit ochranu obětem.
  • Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi.

5.1 Scénář pro obyčejnou počáteční šikanu

1. odhad závažnosti onemocnění skupiny a stanovení formy šikany

2. rozhovor s informátory a oběťmi

Přicházejí–li s informací o šikaně rodiče, neměli bychom jejich výpověď zpochybňovat, reagovat obranně (říkat, že to není možné) a vyjadřovat nedůvěru - domluvit se rodiči na spolupráci, na způsobu ochrany dítěte, ubezpečit je, že pomůžeme, naznačit příští kroky. O rozhovoru s obětí by neměli vědět ostatní žáci – je třeba ji chránit před možnou pomstou agresorů a nebezpečím odmítnutí třídou.

3. nalezení vhodných svědků

Ve spolupráci s informátory a oběťmi vytipujeme členy skupiny, kteří budou pravdivě vypovídat: žáci, kteří s obětí kamarádí, sympatizují, nebo ji alespoň neodmítají, žáci nezávislí na agresorech, kteří nepřijímají normy šikanování.

4. individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků, hrubou chybou je konfrontace oběti s agresory)

Rozhovory organizujeme tak, aby o nich druzí nevěděli – bezpečnost svědků, hledáme odpovědi na otázky co, kdy, kde a jak se stalo.

Základní otázky taktiky vyšetřování:

  • Kdo je obětí, popřípadě kolik je obětí?
  • Kdo je agresorem, popřípadě kolik je agresorů?
  • Kdo z nich je iniciátor, kdo je aktivní účastník šikanování a kdo je obětí i agresorem?
  • Co, kdy kde a jak dělali agresoři konkrétním obětem?
  • K jak závažným agresivním a manipulativním projevům došlo?
  • Jak dlouho šikanování trvá?

Důkladný a podrobný popis násilného chování je důležitý pro úspěšné uplatnění metody vnějšího nátlaku. Potřebujeme to však i pro sebe, abychom byli chráněni před stížnostmi rodičů agresorů.

  • Co se stalo? (jádro příběhu)
  • Kde se to stalo? (místo)
  • Kdy se to stalo? (čas a alibi)
  • Proč? (motiv)
  • Kdo to spáchal? (podezřelí a pachatelé)
  • Jak to spáchal? (způsob jednání)
  • Čím to spáchal? (zbraně, nástroje)
  • Komu se to stalo? (oběti)
  • Kdo nám to řekl? (svědkové)

Nejvhodnější je provést písemný zápis z těchto rozhovorů.

5. ochrana oběti

Do doby, než se vše vyřeší, zajistit zvýšený dozor, zorganizování bezpečných příchodů a odchodů dítěte do a ze školy, v závažném případě ponechat doma.

6. předběžná diagnóza a volba ze dvou typů rozhovoru

  • rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření)
  • rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku)

Význam: paralyzování agrese vůči bližním – princip „přitlačení ke zdi“ – při jakémkoliv náznaku šikanování bude potrestání přísnější; předjímání komplikací s rodiči – potřebujeme pádné důkazy – vhodné, aby útočníci svou výpověď napsali a podepsali.

7. realizace vhodné metody

a) metoda usmíření

Místo donucení k vnější poslušnosti se sleduje vnitřní proměna vztahů mezi obětí a agresory. Je akcentováno řešení problému, tedy rozmrznutí agresivního postoje, domluva, usmíření mezi aktéry šikanování. Nastupuje řízení společné hledání nápravy místo trestu. Usmíření lze zpečetit dobrovolným odčiněním škod, které je přijatelné pro všechny.

b) metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s agresorem a jeho rodiči)

Záměrem je přinutit trestem a strachem viníky k zastavení agresivního chování a k dodržování oficiálních norem. Individuální nebo komisionální pohovor, kde se rozhoduje o udělení výchovného opatření.

Výchovná komise, respektive škola má k dispozici pro zastavení násilí agresorů běžná, ale i mimořádní opatření:

  • výchovná opatření (napomenutí, důtka třídního učitele, důtka ředitele)
  • snížení známky z chování
  • přeřazení agresora do jiného kolektivu
  • ředitel školy podá návrh orgánu sociálně-právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu
  • krátkodobý dobrovolný pobyt v dětském diagnostickém ústavu, diagnostickém ústavu pro mládež nebo ve středisku pro mládež
  • umístění do diagnostického ústavu na předběžné opatření a následné nařízení ústavní výchovy

8. třídní hodina

  • a) Efekt metody usmíření – posouzení společného úsilí.
  • b) Oznámení o potrestání agresorů informování celé třídy o potrestání útočníků.

9. rozhovor s rodiči oběti

Informace o zjištěních a závěrech školy, domluvení dalších opatření.

10. třídní schůzka

Potřeba informovat rodiče, že ve třídě byla šikana, kterou škola řešila; u metody usmíření možno na pravidelné schůzce, u pokročilé šikany – schůzka mimořádná.

11. práce s celou třídou

Nejlepší prevencí je budovat trvale a systematicky kamarádské a bezpečné vztahy v celé třídě; ke změně vztahů ve třídě možno využít spolupráci s profesionály ze školských poradenských zařízení (PPP, SVP apod.).

5.2 Obyčejná pokročilá šikana

Postup obdobný jako ve scénáři 5.1.

Taktika vyšetřování u pokročilých šikan vyžaduje vysoce odborné a psychologicky „tvrdší“ postupy. Organizovaný odpor proti rozkrytí tu bývá mimořádně silný. Je třeba proto používat speciální diagnostické metody zaměřené na vztahy a postoje žáků a na ověřování pravdivosti výpovědí. Nezbytná je práce s neverbálními technikami a výslechovými praktikami.

Nejvýraznější rozdíl ve vyšetřování pokročilých šikan oproti těm počátečním spočívá v tom, že zde nebývá často ani jeden vhodný svědek. Všichni nebo téměř všichni lžou a zapírají. Běžné jsou křivé výpovědi a falešní svědkové. Nehledáme tedy většinou vhodné svědky, ale nejslabší články v řetězu skupinové lži. Vzácnou výjimkou je existence tzv. bílých vran, tedy žáků, kteří odolali velkému konformnímu tlaku skupiny, nesouhlasí s násilím a mají s oběťmi soucit.

Změny ve strategii vyšetřování

Oproti počáteční šikaně nalezneme značné rozdíly:

  • individuální rozhovory s falešnými svědky doplníme o jejich vzájemné konfrontace
  • ochrana oběti musí někdy nastat hned na počátku, oběť musíme dostat bezpečně domů ještě před koncem vyučování, oběť pak zůstává doma, dokud není nebezpečí zažehnáno
  • rozhovor realizujeme pouze s agresory a bývá doplněn konfrontací mezi útočníky, pokud máme jednoznačné důkazy, lze přejít rovnou ke komisionálnímu rozhovoru

Intervence jsou limitovány:

  • nelze využít v žádném případě metodu usmíření, ale výhradně metodu vnějšího nátlaku, ta může být doprovázena na podkladě vyšetřování policie doprovázena zahájením trestního řízení
  • nejde dělat pohovor v neoficiální skupince, ale pouze v rámci orgánů školy

5.3 Celková léčba pro řešení prvních dvou stadií šikanování, RTP – Rámcový třídní program

1. Informace

Informace o problému ve třídě můžeme získat z různých zdrojů (rodiče, jiné oznámení škole, vlastní pozorování). Máme-li informace o narušených vztazích (šikanování), nahlásíme vše ŠMP a VP, kteří společně zvolí strategii řešení. JE NUTNO CHRÁNIT ZDROJ INFORMACÍ!!!

2. Odhad závažnosti

Pro řešení je nutné určit závažnost onemocnění třídního kolektivu:

  • počáteční stadium
  • pokročilé stadium
  • neobvyklá forma šikany

Od tohoto se odvíjí skutečnost, zda problém vyřešíme sami, nebo pomocí konzultace s odborníkem, anebo problém již patří odborníkům.

3. Techniky mapující klima ve třídě

Klima třídy se dá určit podle technik cílených na tuto problematiku. Výběr technik záleží na pedagogovi, který mapování provádí.

4. Sociometrie

Sociometrické šetření slouží ke zmapování situace ve skupině a to prostřednictvím měření sociálních vztahů uvnitř skupiny, kde se členové bezprostředně znají. Šetření provádí ŠMP, VP nebo školní psycholog.

5. Práce se třídou

Pro práci se třídou je vhodné využití komunitního kruhu, který provádí ŠMP, VP a TU.

Komunitní kruh: jednoduchá metoda sloužící k pojmenování problémů ve třídním klimatu a k nastavení pravidel (je nutná zpětná vazba).

6. Závěrečná zpráva

Závěrečnou zprávu vypracovává ŠMP a VP, zpráva je důvěrná, obsahuje závěr šetření a doporučení pro ozdravění, možná rizika.

7. Informování pedagogů

  • seznámení pedagogického sboru s problémem
  • popis dění ve třídě
  • společné kroků k řešení
  • role pedagoga v problému

8. Schůzka s rodiči v případě závažnějších forem šikany

  • písemnou formou vedení školy vyzve zákonné zástupce agresora i oběti k návštěvě školy
  • svolá „mimořádnou“ schůzku všech rodičů
  • účast na schůzce TU, VP, ŠMP, ředitelka školy
  • seznámení rodičů s problémem (obecně) ne jmenovitě
  • pokud má zákonný zástupce zájem o konkrétní jména, jednáme s ním vždy individuálně

9. Výchovná komise

Zákonní zástupci problémových žáků jsou na výchovné komise zváni písemně. Struktura výchovné komise se liší pro agresora a pro oběť.

10. Práce se třídou

Prevence:

  • pracuje se na ozdravění třídy
  • nastaví se nová funkční pravidla třídy
  • pravidelné třídnické hodiny
  • dbáme na bezpečné klima, sledování třídy
  • dodržujeme kamarádské vztahy (spolupráce učitel + žáci)
  • jednotné a důsledné vystupování pedagogů ve třídě
  • pořádáme školní výlety
  • adaptační pobyty pro stmelení kolektivu

5.4 Scénář první pomoci pro neobvyklou počáteční šikanu

Její řešení vyžaduje doladění základního postupu, zkušenosti a proto také musí být řešena nezávislým specialistou na šikanu. Je zde nutné promyšleně zorganizovat chráněné rozhovory se svědky a někdy je potřeba úzká spolupráce se sociálním kurátorem. Musíme komplikace ve vnějším obraze zachytit a promyslet, co to znamená pro doladění diagnostiky a nápravy šikany.

5.5 Základní krizový scénář pro výbuch pokročilé šikany – Poplachový plán pro tzv. školní lynčování

A. První (alarmující) kroky pomoci

1. zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany

2. bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí

B. Příprava podmínek pro vyšetřování

3. zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy

4. zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi

5. pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře)

6. oznámení na policii, paralelně – navázáni kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům

C. Vyšetřování

7. rozhovor s obětí a informátory

8. nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků

9. individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky

10. rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi)

D. Léčba

11. metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny

5.6 Celková léčba pro třetí stadium šikanování s běžnou i komplikovanou formou

Vzhledem k velké závažnosti celého problému je nutná úzká spolupráce s nezávislými odborníky na léčení šikany. Již při šetření je nutné dohodnou další postupy léčby s externími spolupracovníky a s jejich pomocí modifikovat Rámcový třídní plán pro danou specifickou situaci.

Pravidelně kontrolovat dodržování navržených postupů a konzultovat další vývoj situace ve třídě.

Úkol: Seznámit všechny ped. pracovníky školy s postupem při řešení šikanování – vedení školy na ped. radě.

6. Primární prevence v třídních hodinách

Třídní učitelé sledují vztahy ve třídě, podílí se na rozvoji pozitivních vztahů mezi žáky a na zlepšení třídního klimatu. Každá třída na začátku školního roku vypracuje svá „Pravidla třídy“ a řídí se jimi. Žáci jsou poučeni o tom, co je a co není šikana, na koho se mají obrátit, mají-li na šikanu podezření třídní učitelé, výchovný poradce, metodik prevence, školní psycholožka, vedení SŠ, dozory).

7. Primární prevence ve výuce

Téma prevence šikanování je zapracováno do jednotlivých předmětů ( občanská výchova, tělesná výchova, základy ekologie, český jazyk). Učitelé se soustřeďují na rozvíjení pozitivních vztahů mezi žáky, pracují s pravidly třídy a dynamikou třídního kolektivu, spoluvytvářejí bezpečné prostředí školy.

8. Primární prevence ve školních i mimoškolních programech mimo vyučování

SŠ provádí prevenci o přestávkách a při všech činnostech organizovaných školou (exkurze, výlety, kroužky, ). SŠ organizuje kurzy pro žáky 1.a 3. Ročníků, kde se zaměřuje mimo jiné na budování zdravých vztahů mezi žáky ve třídách a obsahově i na prevenci negativních jevů.

Žáci mají možnost využívat schránku důvěry (na stránkách školy), konzultace výchovného poradce, školní metodičky prevence a e-mailových adres pracovníků školy.

Pravidelně kontrolovat schránku důvěry – školní metodik prevence.

9. Ochranný režim

Školní řád stanoví pravidla chování ve škole, zakazuje násilí žáků vůči spolužákům a stanoví způsob potrestání.

V souladu s pracovním řádem zajistit zvýšený a kvalitní dohled pedagogů o přestávkách, a to hlavně v prostorách, kde k šikanování již došlo nebo kde by k němu mohlo docházet.

Poučení žáků v dané oblasti třídními učiteli a učiteli ve vhodných předmětech.

10. Spolupráce s rodiči

(Vhodný způsob seznámení s nekompromisním bojem školy proti šikaně, například na webových stránkách, pomocí informativního dopisu a při třídních schůzkách.)

Rodiče jsou průběžně seznamováni s aktivitami SŠ na webových stránkách školy.

Spolupráce se zástupci rodičů ve Školské radě.

Pravidelné schůzky s rodiči a možnost kontaktovat kohokoli z pedagogických pracovníků ve škole po předchozí domluvě.

11. Školní poradenské služby

  • školní metodik prevence
  • výchovný poradce

12. Spolupráce se specializovanými zařízeními

Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důležitá spolupráce vedení školy, školního metodika prevence, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. Zejména:

  • v resortu školství – s pedagogicko-psychologickými poradnami, středisky výchovné péče, speciálně pedagogickými centry,
  • v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie,
  • v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (možnost vstupovat do každého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou),

Dojde-li k závažnějšímu případu šikanování nebo při podezření, že šikanování naplnilo skutkovou podstatu trestného činu (provinění), ředitel školy oznámí tuto skutečnost Policii ČR.

Ředitel školy také oznámí orgánu sociálně právní ochrany dítěte skutečnosti, které ohrožují bezpečí a zdraví žáka. Pokud žák spáchá trestný čin (provinění), popř. opakovaně páchá přestupky, ředitel školy zahájí spolupráci s orgány sociálně právní ochrany dítěte bez zbytečného odkladu.

Vypracovala: Mgr. Blanka Zdráhalová, školní metodik prevence

Schválil: Ing. Miloš Palla, ředitel školy