V pondělí 25. října 2010 se nám šikla jedna hodina češtiny navíc, tak jsme si vyrazili proti toku času. Ano, je to možné, ale zatím jen v mohelnickém muzeu. Taky milujete ty stařičké, vysloužilé zbytečnosti, co se normálně už nevidí, nepoužívají a co se obvykle vyskytují převážně u babičky na půdě či u dědečka ve sklepě?

Technici z 2.B ano, takže nadšeně souhlasili, že omrkneme prastaré radiové přijímače, kulmy, fény, kamery, diaprojektory, televizor... Pro studenty skoro prehistorie, pro pedagogy a personál muzea často vzpomínky na dětství.

To se nedá popsat, to se musí vidět!

Milena Drlíková, vyučující ČJL